„Věříš mi?“ otázal se Therminius.

„Samozřejmě.“

„Tak dělej přesně, co ti řeknu. Oči nech zavřené.“

Nechat oči zavřené, zopakoval si v duchu Tom.

„Snaž se mít mysl prázdnou a nemít z ničeho strach.“

Nemít strach.

Therminius Toma sevřel ještě pevněji a vyzvedl ho do vzduchu. „Stále nic?“ zajímalo ho.

Tom zakroutil hlavou.

„Představuj si, že letíš,“ poradil mu Therminius.

Představovat si, jak le—.

Myšlenku ani nedokončil. Therminius s ním trhnul, jako by se připravoval k rozmachu. Tomovi se sevřelo hrdlo.

Už ho nesvíraly ničí ruce.

Jen vítr svištěl kolem jeho těla, jak ho ten pološílený ohnivý mág přehodil přes ochoz hradeb.

Odpolední slunce ozařovalo hlavní budovu dříve prestižního gymnázia. Na pozemcích kolem ní panoval klid. Školu z bezpečnostních důvodů uzavřeli, a tak tu byl sám.

Věděl, že to přehnal. Že udělal chybu. Že kdyby neposlal všechny čtyři najednou, tak by se to nikdo nesnažil zastavit. Mohl by pokračovat.

Chvíli přemýšlel nad tím, proč pozdržel prostorovou bránu otevřenou tak dlouho. Proč se málem zabil. Proč měl najednou takové nutkání dostat ty tři kluky pryč. Čím déle nad tím uvažoval, tím víc pochyboval, jestli doopravdy udělal takovou chybu.

Wirgin se zastavil. Sedl si a rozvalil se do vlhké trávy. Stáhl si kapuci hlouběji do obličeje. Zadíval se na nebe a na velkou svítící kouli. Zatočila se mu hlava. Zavřel oči.

Když je znovu otevřel, byla noc a na obloze svítily koule dvě. Stál na ochozu věže s plápolajícím ohněm, protáhl se a shlédl dolů. Zavrtěl ocáskem.

Jak hrozně mu to chybělo. Jeho hrad. Jeho země. Jeho moc. Připadalo mu to strašně dávno, co odešel. Co prohrál bitvu u sopky.

Ale zůstávalo to tu stejné. Hrad se vůbec nezměnil. Všechno čekalo na to, až se vrátí. A znovu se chopí moci.

Kamenné schodiště ho studilo do pacek, když po něm ťapkal dolů.

Vešel do domku kousek od věže. A pohlédl na čtyři spící postavy. Předchozí dva, které sem poslal, zemřeli během pár dní. Ale tihle ne. Našli si jídlo. A zabydleli se na hradě. Na jeho hradě.

Pomyslel si, jak zbytečně trpěli ti, které ani nepotřeboval. Jak jim změnil životy. Jak jim je zničil. Pod svými rysími fousky se usmál.

Po chvíli mu došlo, že to vůbec nebyla chyba. To s tím portálem. Protože si uvědomil, že konečně našel to, co hledal. Toho, koho hledal.